Oceán je krásný, pokud se neocitnete přímo uprostřed něj. V mé rodině koluje zvláštní, pravděpodobně dědičná choroba. V určitém věku se členové naší rodiny náhle přestanou hýbat a zbytek života stráví v křesle. Pravděpodobně se jedná o těžký případ deprese, ale je těžké ji diagnostikovat, protože nemocné nemůžete přimět, aby si s někým promluvili nebo dokonce opustili místnost. Na toto téma jsem se rozhodl vytvořit uměleckou instalaci. Je to můj způsob, jak se vyrovnat s touto hrozbou a rád bych také do této problematiky vnesl trochu světla. Jako symbol jsem si vybral oceán. Oceán se promítá na zeď v téměř prázdné, bílé místnosti. Uprostřed místnosti je křeslo. Čím blíže je pozorovatel ke křeslu, tím pomaleji se oceán pohybuje. Abych toho docílil, používám kombinaci senzoru LiDAR a různých programovacích jazyků. Tak pojďte dál, uvelebte se a užijte si nepohodlí života, který se přestal hýbat. Obhájeno The ocean is beautiful, unless you are right in the middle of it. There is a trange, probably hereditary condition in my family. At a certain age members of my family suddenly stop moving and they spent the rest of their lives in a chair. It is probably a severe case of depression, but it is hard to diagnose because you cannot make them leave the room or even talk to anyone. I have decided to translate this into an art installation. It is my way of coping with this threat and also I would like to shine some light into this issue. As a symbol I have chosen the ocean. The ocean is projected on a wall in an empty room with a chair. The closer an observer is to the chair, the slower the ocean moves. Sit on the chair still and the ocean will be still. To achieve this I am using a combination of LiDAR sensors and javaScript code. So come on in and enjoy the discomfort of life that stopped moving.